Co je na vině špatnému psychickému stavu žáků? Je to větší míra povinností nebo horší schopnost se s povinnostmi vyrovnávat? Dokážeme děti naučit, že i učení je potřeba se aktivně učit? Změnila se křivka zapomínání za poslední roky, nebo stále platí, že po dvou až třech dnech je nutné si informace zopakovat – jinak jich polovinu zapomeneme? Pracujeme s didaktickými principy Komenského, nebo nám jde o samoúčelné přidání zábavy do výuky? Mají zábavné vyučovací metody také potřebný účinek? Vedou tyto metody děti k porozumění principům, nebo díky nim dosahujeme jen lepší zapamatování (tedy snazšímu biflování)? Vede snížení objemu učiva k tomu, že se je lépe naučí? Pomáhá nižší objem informací posílení logických vazeb mezi jednotlivými informacemi? Nevede omezení informačního objemu naopak k nutnosti většího biflování? Dokáží žáci efektivně analyzovat informace poskytnuté v textu? Čtou s porozuměním? Jak s informacemi umí pracovat? Pomůže internet a umělá inteligence vyhledávat informace, když žáci nebudou schopni požadavek slovně vyjádřit? Není to právě úkol školy přinést klíčové informace a dovednosti? A zvládneme to všechno jen v době vyučování, když zmíněná křivka zapomínání „pracuje“ i v době mimo výuku? Bude například schopen medik ovládnout všechny potřebné pojmy jen na přednášce? Jak zvládne vše bez domácí přípravy? Dokáže to, když nebude zvyklý na žádný „domácí úkol“? Nebude toto setkání s nároky studia pro něj enormní zátěží? Není tedy schopnost dětí překonávat zátěž (a jejich schopnost se s ní psychicky vyrovnat) dána naší neschopností připustit, že se mají také s nějakými překážkami a úkoly setkávat?
zpět